Camino sám, ve dvou, nebo ve skupině? Co komu sedne

Půjdu na Camino sám, nebo si někoho vezmu? Tahle otázka řeší skoro každého, kdo se chystá poprvé. Já sám jsem ji obracel ze všech stran, než jsem vyrazil. Měl jsem strach z osamělosti i strach z toho, že mě bude někdo brzdit. Za těch přes 4 000 nachozených kilometrů na Francouzské cestě, Primitivu, Via de la Plata i dalších trasách jsem to zažil všemi způsoby: sám, ve dvou i v partě, která vznikla na cestě. Tady je, co jsem se naučil, abys ses mohl rozhodnout líp než já tehdy.

Camino sám: největší svoboda, kterou znám

Začnu tím, co mám nejradši. Jít sám je pro mě nejčistší forma Camina. Vstáváš, kdy chceš. Jdeš tempem, které ti sedne. Zastavíš se, kde se ti líbí, a nikomu se nemusíš zpovídat. Když chceš mlčet, mlčíš. Když chceš mluvit, vždycky je kolem dost lidí.

Ta největší věc ale není svoboda pohybu. Je to prostor v hlavě. Když jdeš sám hodiny a hodiny, hlava se ti pročistí způsobem, který se jinde zařídit nedá. Spousta lidí jde na Camino právě kvůli tomu: srovnat si něco v životě, rozhodnout se, nechat odejít, co je třeba nechat odejít. A to se nejlíp děje, když nemáš vedle sebe nikoho, s kým bys to musel řešit nahlas.

Nevýhoda? Občas tě potká samota, na kterou nejsi zvyklý. Hlavně první dny, než si zvykneš. A večer, když jsi unavený a kolem znějí cizí řeči. Ale věř mi, je to otázka pár dnů. Pak ti to začne chybět, až se vrátíš domů.

Jak se na Caminu poznávají lidé

Tohle je nejčastější obava, kterou slýchám: „Nebudu tam úplně sám?“ Nebudeš. Camino má svoji vlastní sociální mechaniku a funguje skoro automaticky.

Jdeš podobným tempem jako lidé kolem tebe, spíš ve stejných místech a zastavuješ na stejných kávách. Takže potkáváš pořád ty samé tváře. Třetí den už někomu zamáváš, čtvrtý den se dáte do řeči, pátý spolu večeříte. Vzniká z toho takzvaná „Camino rodina“, parta lidí, která se sešla úplně náhodou a drží spolu třeba až do Santiaga.

Já vyrazil na první Camino bez jediného známého a měl jsem stejné obavy jako ty teď. Po pár dnech jsem měl kolem sebe lidi z půlky Evropy, se kterými jsem si rozuměl líp než s některými kamarády doma. To je na Caminu výjimečné: jste si rovni, máte společný cíl a odpadají všechny zbytečné masky.

Takže i když jdeš „sám“, ve skutečnosti jsi sám jen tolik, kolik sám chceš být. Společnost je vždycky na dosah, stačí ji přijmout.

Ve dvou: jistota i kompromis

Jít s parťákem nebo s partnerkou má svoje kouzlo. Sdílíte zážitky, máte se na koho spolehnout, večer si o všem povídáte. Pro někoho je blízký člověk po boku přesně to, co z Camina dělá nezapomenutelnou společnou zkušenost. A pokud máš z první cesty velký respekt, parťák ti dodá klid.

Ale je tu jedno velké „ale“ a je férové ho říct rovnou. Camino vás prověří. Den za dnem, kilometr za kilometrem, únava, puchýře, hlad, ráno před východem slunce. Tady se ukáže, jak si sednete. Nejčastější problém není hádka o cíli, ale tempo. Jeden chce uhánět, druhý si vychutnávat. Jeden vstává v pět, druhý v sedm.

Řešení, které funguje, je jednoduché: domluvte se předem, že nemusíte jít pořád vedle sebe. Každý jde svým tempem a sejdete se na kávě nebo večer v ubytovně. Když si tohle vyjasníte, dvojice na Caminu funguje skvěle. Když to neuděláte, je to nejrychlejší cesta k puchýřům i k tichu mezi vámi.

Ve skupině: zábava i ztráta ticha

Skupina je další úroveň. Tři, pět, deset lidí. Někdo to tak má radši, hlavně lidé, co jdou poprvé a chtějí mít jistotu, že nezůstanou na nic sami. Skupina dává bezpečí, zábavu a spoustu společných historek.

Daň za to je ale konkrétní. Čím víc lidí, tím víc kompromisů. Domluvit deset lidí na jedné zastávce, jednom tempu a jednom albergue je práce. A hlavně: ve skupině se skoro nikdy nedostaneš k té tiché části Camina, kvůli které tam spousta lidí vlastně jde. Pořád je kolem ruch, pořád se něco řeší. Cesta se víc podobá výletu s partou než pouti.

Neříkám, že je to špatně. Říkám, že je to jiná pouť. Pokud jdeš kvůli zážitku a společnosti, skupina ti to dá. Pokud jdeš kvůli sobě a hlavě, ve skupině o tu část přijdeš.

Z vlastní zkušenosti: nejlíp to funguje, když i ve skupině necháte každému volnost. Přes den jde každý, jak chce, a sejdete se večer. Tak máš to nejlepší z obou světů, samotu na trase i partu u večeře.

Je Camino bezpečné, když jdu sám?

Tohle je strach hlavně rodičů a partnerů, co zůstávají doma. Takže rovnou: Camino patří mezi nejbezpečnější trasy, na kterých jsem kdy byl. A nachodil jsem jich dost.

Důvod je prostý. Po Caminu jdou tisíce lidí, vesnice na sebe navazují, infrastruktura funguje. Poutníci si navzájem pomáhají, je to nepsané pravidlo. Když se ti něco stane, vždycky je někdo na dohled. Sám jsem velkou část kilometrů ušel o samotě, často v krajině, kde jsem hodiny nikoho nepotkal, a nikdy se mi nic zlého nestalo.

Pár věcí na sebe ale dej, jako kdekoliv jinde:

• Doklady a peníze měj u sebe, ne pohozené v batohu. Ledvinka nebo opasek na peníze je zlatý.
• Nech batoh v noci u postele, ne na chodbě. Krádeže jsou vzácné, ale občas se stanou.
• Nech doma vědět, kde zhruba jsi. Stačí večer krátká zpráva, kam jsi došel.
• Mobil nabitý a kartu funkční. O Revolutu a placení na cestě píšu zvlášť, ať tě banka nepřekvapí.

Pro ženy, které se ptají, jestli můžou jít samy: ano. Potkal jsem na Caminu spoustu žen, které šly úplně samy a nikdy by neměnily. Camino je v tomhle výjimečně přátelské místo.

Tak pro koho je co?

Pojďme to shrnout natvrdo, ať se máš o co opřít.

• Jdi sám, pokud chceš svobodu, vlastní tempo a hlavně prostor v hlavě. Nemusíš mít strach, společnost si najdeš na trase. Tohle je moje srdcová volba.
• Jdi ve dvou, pokud máš blízkého člověka, se kterým chceš zážitek sdílet, a dokážete si nechat navzájem volnost v tempu. Skvělé pro páry i kamarády, kteří si sednou.
• Jdi ve skupině, pokud jdeš poprvé a chceš jistotu, nebo ti jde hlavně o zábavu a společné zážitky. Počítej s kompromisy a s tím, že tichá pouť to nebude.

A ještě jedna věc, kterou jsem zjistil až po pár Caminech. Nemusíš se rozhodnout napořád. Klidně vyraz poprvé s parťákem, ať máš jistotu, a podruhé sám, ať si zkusíš to ticho. Camino tě nakopne tak jako tak.

Než vyrazíš

Ať půjdeš sám, ve dvou nebo v partě, jedna věc rozhoduje o tom, jestli si cestu užiješ, nebo se trápíš: příprava. Já se odpovědi na svoje otázky učil tvrdě až na trase, krok za krokem, často chybou.

Proto jsem sestavil online video kurz o Caminu, podle svého já ze začátku, kdy jsem měl hlavu plnou otázek bez odpovědí. Dal jsem do něj všechno důležité, ať vyrazíš na svou první pouť s jistotou, ať už sám, nebo s někým. Můžeš si pustit první videa zdarma a podívat se, jestli ti sedne.

Camino zvládneš sám i s lidmi. Hlavní je vyrazit. Zbytek se na cestě poskládá.