Camino s dětmi a se psem: jde to a na co se připravit

Dá se Camino jít s dětmi nebo se psem? Ptá se mě na to čím dál víc lidí a moje odpověď je jasná: jde. Na trasách jsem za těch přes 4000 kilometrů potkal rodiny s kočárky, školáky, co si vykračovali po svých, i poutníky, kterým u nohy poslušně klusal pes. Není to stejné Camino jako sólo nájezd, kdy řešíš jen sebe. Je to pomalejší, organizovanější a o pár starostí bohatší. Ale jde to a stojí to za to. Tady je, na co se připravit, z vlastních nohou.

Camino s dětmi: jde to, jen jinak

První věc, kterou si musíš srovnat v hlavě: jdeš jejich tempem, ne svým. Co sám ujdeš za den, s dětmi klidně rozdělíš na dva. A je to tak v pořádku. Děti na Caminu zvládnou překvapivě hodně, ale jen když to není závod. V momentě, kdy z toho uděláš výkon a budeš počítat kilometry, prohraješ ty i ony.

Velká výhoda Camina je, že na klasických trasách jako je Francouzská cesta narazíš každých pár kilometrů na vesnici, bar nebo obchod. Pauza na limonádu, hřiště nebo jen na to lehnout do trávy je vždycky po ruce. Pro děti je tohle zásadní. Cesta není o cíli, je o tom, co se děje mezi pauzami.

Jaké etapy a tempo s dětmi

S menšími dětmi počítej spíš s deseti až patnácti kilometry denně. Se staršími, co už jdou pořádně po svých, můžeš jít víc, ale pořád to ber s rezervou. Tempo přizpůsob tomu nejpomalejšímu členu výpravy. Když má rodina pět členů, jde tak rychle, jak rychle jde to nejmenší dítě.

Do každého dne dej velkou rezervu na pauzy a zdržení. Lepší dojít brzy odpoledne a mít čas na hraní než dotáhnout vyčerpané a uřvané dítě za tmy do cíle. Z toho pak nemá radost nikdo.

Kterou trasu zvolit pro rodinu

Pro první rodinné Camino doporučuju posledních sto kilometrů Francouzské cesty ze Sarrie. Je dokonale značená, má hustou síť ubytování, obchodů a barů a stačí na compostelu pro děti i pro tebe. Vyhni se na začátek dlouhým a náročným úsekům bez vody a stínu, typicky Mesetě, kde je dlouhé kilometry rovina a slunce.

Cíl prvního rodinného Camina není ujít co nejvíc. Cíl je, aby si to děti užily a chtěly jet příště zas. Když tohle splníš, vyhrál jsi.

Camino se psem: krásné, ale o starost navíc

Camino se psem je jiná liga než s dětmi. Pes ti na trase dělá skvělého parťáka, ale přidává hned několik věcí, které musíš řešit. Tou největší je ubytování, k tomu se dostanu za chvíli zvlášť, protože je to ten hlavní oříšek.

Než vyrazíš, vyřiď psovi evropský pas pro zvíře, čip a očkování proti vzteklině. Bez toho ho přes hranice nedostaneš a na Caminu by ti to mohlo udělat problém. Tohle si zkontroluj u veterináře v dostatečném předstihu, ne týden před odletem.

Voda, tlapky a horko

Pes na Caminu trpí horkem víc než ty. Ve Španělsku přes léto je odpolední vedro zabiják a na rozžhaveném asfaltu nebo kamení si pes spálí tlapky. Choď proto brzy ráno a přes poledne odpočívej ve stínu. To samé pravidlo, které platí pro mě, platí pro psa dvojnásob.

Vody musíš mít dost pro sebe i pro něj. Já na vodu používám lehkou láhev, ze které se dá psovi nalít do skládací misky. Doplňuj při každé příležitosti, v Mesetě a dalších suchých úsecích jsou dlouhé kilometry bez vody a stínu. Na tlapky se hodí mít s sebou ochranný krém. Mimochodem, krém na psí tlapky funguje skvěle i na moje rozedřená místa, beru ho na každé Camino.

Albergues a psi: ten hlavní problém

Tady je jádro celé věci. Většina veřejných albergues, tedy ta obecní a církevní, psy dovnitř nepustí. Je to kvůli hygieně a ohledu na ostatní poutníky, co spí v jedné velké místnosti. Spoléhat na to, že tě se psem někde vezmou na první příchozí, je riskantní. Klidně bys mohl skončit za tmy bez střechy nad hlavou.

Řešení je plánovat dopředu. Existují ubytování, která se přímo profilují jako dog friendly, a spousta soukromých provozovatelů, penzionů a kempů psa vezme, když se předem zeptáš. Etapy si proto se psem rozvrhni tak, abys na konci každého dne měl jisté místo, kde tě i s ním přijmou. U psa tedy padá klasická poutnická svoboda jít kam dojdeš a zařídit se na místě. Plánuješ víc.

To samé částečně platí i pro rodiny. S dětmi se ti hodí soukromé ubytování s vlastním pokojem víc než velká společná místnost, kde dětský pláč v noci nepotěší ostatní. Stojí to víc peněz, ale klid za to stojí. Jak to s ubytováním na Caminu chodí, rozebírám podrobně v článku o albergues.

Bezpečnost a praktické tipy pro rodiny i pejskaře

Pár věcí, co jsem za ta léta vypozoroval a co ti ušetří nervy:

• Začni krátkou trasou. Pro první Camino s dětmi nebo psem nevol Via de la Plata ani jiné odlehlé trasy s řídkým ubytováním. Drž se Francouzské cesty nebo jejího závěru, kde je všeho dostatek.
• Choď ráno. S dětmi i se psem je ranní chození kratších úseků daleko příjemnější. Vyhneš se vedru a máš odpoledne volné.
• Měj rezervu v penězích i v plánu. Soukromé ubytování pro rodinu nebo se psem vyjde dráž než postel v obecním albergue. Počítej s tím dopředu. Kolik celé Camino reálně stojí, rozebírám v článku o ceně Camina.
• Lékárnička navíc. Ke své KPZ přidej náplasti a věci pro děti a krém na tlapky pro psa. Drobné odřeniny a puchýře potkáš tak jako tak.
• Nech cestu plynout. Když dítě nemůže nebo je psovi horko, zkrať etapu nebo svez kus autobusem. Camino není o tom dojít za každou cenu. Je o tom mít z cesty radost.

Mentálně se připrav na to, že přijdou krizové momenty. Unavené dítě, pes, co nechce dál, plné ubytování. Patří to k tomu a většinou to přejde do druhého dne. Kdo počítá jen kilometry, trápí se. Kdo přijme, že rodinné nebo psí Camino je o trpělivosti, ten si ho užije.

Stojí to za to?

Stojí. Camino s dětmi nebo se psem je pomalejší, organizačně náročnější a o pár starostí bohatší než sólo cesta. Ale vzpomínky, které z toho rodině zůstanou, a parta, kterou na trase potkáš, za tu námahu stojí dvojnásob. Stačí přizpůsobit tempo, vybrat správnou trasu a u psa hlídat ubytování dopředu. Zbytek doladíš na cestě.

Pokud chceš mít před prvním Caminem s rodinou nebo se psem jistotu a projít všechno krok za krokem, sestavil jsem kurz o Svatojakubské cestě ↗, kde se dozvíš všechno, co jsem si sám tvrdě odpovídal až na trase. Můžeš si pustit 4 videa zdarma a podívat se, jestli ti sedne.

Camino zvládneš s baťohem, s kočárkem i s vodítkem v ruce. Jen jdeš pomaleji, a o tom to celé vlastně je.