[ZKUŠENOST] Svatojakubská cesta a pouť: Francouzská cesta

Francouzská cesta byla ta, kterou jsem si zvolil za své první Camino.

Neměl jsem s tak dlouhým chozením žádné zkušenosti, ale moc mě to lákalo.

Každý rok podstoupí 300 tisíc lidí Camino de Santiago, neboli svatojakubskou pouť ve Španělsku.

Po žlutých značkách dojdou až do Santiago de Compostela, jednoho z nejdůležitějších křesťanských míst, kde by uvnitř hrobky měly ležet ostatky apoštola sv. Jakuba.

Pro začátek se mrkněte na video z celé cesty:)

Proč se na svatojakubskou cestu vydat?

Možná jste o cestě už slyšeli, možná je to pro vás novinka. 

Co ale lidi nutí absolvovat výšlap, při kterém putují stovky a stovky kilometrů, a je pravděpodobné, že si cestou sáhnou na úplné dno?

Známy jsou příběhy lidí, kterým cesta změnila život.

Duchovní zážitek, který cesta slibuje je neoddiskutovatelný.

Právě zde máte totiž možnost, se společensky a civilizačně zastavit, oprostit se od techniky, prostě od všeho a najít odpovědi na své otázky.

Na cestě zažijete hodně a pokud se v ní naučíte číst, najdete své odpovědi.

Abyste na konci zjistili, že stejně jako s cestou Camino, se musíte poprat i se svým životem.

Naučíte se opravdu hodně hlavně o trpělivosti a odhodlanosti.

Knihy, filmy, dokumentární pořady tahle cesta lidi fascinuje. V roce 1993 byla dokonce zařazena na seznam UNESCO.

Francouzská cesta je nejstarší a nejoblíbenější varianta

Francouzská cesta patří mezi nejstarší a stále nejvíce oblíbenou stezku, po které se poutníci každoročně vydávají na svou pouť.

Začátek byste našli v St-Jean-Pied-de-Porte ve francouzských Pyrenejích a dál pak po značkách 770 kilometrů napříč severním Španělskem.

Cesta je poměrně dlouhá, ale za 5 týdnů ji lze zvládnout.

Asi aby splnila taková pouť svůj účel, je potřeba dostatek času.

Proto mají právě Francouzskou cestu poutníci tolik rádi, protože nepatří mezi nejkratší, spíše naopak.  Na cestě tak máte možnost se zastavit, zamyslet se a znovu se rozhodnout, co dál.

Zažijete opravdu vydřený kus bytí, vyžadující nejen fyzickou, ale i psychickou odolnost.

Někdy je samotná cesta cílem

Takovou cestu však dle statistik zvládne jeden z pěti lidí, kteří se rozhodnou stezku absolvovat.

Je proto méně frekventovaná, než byste pro její oblíbenost očekávali.

Téměř polovina lidí absolvuje Camino Frances se Sarrie, které leží 114km před Santiagem, a je tak posledním uznaným výchozím bodem.

Je však na každém, zda si projde celou stezku, nebo si to ulehčí.

Pro získání oficiálního certifikátu, který stvrzuje absolvování poutě Camino de Santiago, je potřeba ujít minimálně 100km, což Camino Frances se Sarrie splňuje.

Francouzská cesta a ubytování

Pokud chcete absolvovat cestu, je potřeba se dobře připravit.

Nejdříve najít letiště nejblíže výchozímu bodu St-Jean-Pied-de-Porte, to bude pravděpodobně Biarritz, vzdáleném asi 90 km.

Tam je potřeba si domluvit transport.

A logické je, že na tak dlouhé cestě musíte někde přespávat.

Takovým ubytováním pro poutníky se říká alburgue nebo refugio.

Takových míst je na Francouzské cestě po celou dobu pouti opravdu spousta.

Vzdálená jsou nějakých 25 km od sebe, takže je dobré si dopředu  rozmyslet, kolik jste schopni ujít kilometrů, a dle času se aktuálně rozhodovat.

Problém je, že taková místa bývají často obsazená a nepřijímají rezervace, takže i kdybyste se chtěli dopředu připravit, nejde to. Ideální je tak si přivstat a do dalšího záchytného bodu dorazit včas, odměnou vám jsou nezapomenutelné východy slunce, které vás uchvátí.

V zimních měsících je stezka méně častější cílovou destinací a nebudete mít proto problém ubytování najít.

V letních měsících, je možné, že na vás postel prostě nezbyde. 

To se řeší většinou trochu dražším ubytováním v nějakých z přilehlých hotelů či penzionů na cestě.

Nádherná příroda i historická města

Cesta ze St-Jean-Pied-de-Porte pokračuje přes Pyreneje.

Procházíte krásnými vinicemi La Rioja a na týden se ztratíte v úrodné krajině Meseta.  

Nastoupáte vysoké kopce do odlehlých vesnic, až se dostanete do vytoužené Galicie, kde se počasí mění častěji než ponožky.

Na cestě jsou nejlákavější přírodní krásy.

Hory i louky s volně pobíhajícím dobytkem.

Ale potkáte i krásná historická města, která na vás dýchnou svoji atmosféru.

Románská a gotická architektura, ale i památky staré tisíce let z dob římských.

Projdete i velkými městy jako je Pamplona či León, takže vaše cesta bude opravdu všehochutí toho, co může Španělsko nabídnout.

Stejně jak před tisíci lety, je to i dnes pro mnohé způsob resetu.

Většina lidí jezdí hledat odpovědi na své otázky právě sem.

První, co budete muset překonat bude fyzická únava, pokud to ale zvládnete, je možné, že opravdu začnete hledat i další rozměry cesty.

Zavřete dveře za minulostí a najdete naději v budoucnost.

Moje Francouzská cesta

Jak celý nápad s Caminem začal si přečtěte tady.

Načetl jsem si pár článků, nakoupil batoh, boty a oblečení a vyrazil.

Let do Biarritz

Měl jsem letenky do Francouzského Biarritz, kam jsem se dostal s leteckou společností RyanAir.

Mezipřistání jsem měl v Londýně a chtěl jsem si tam koupit něco na jídlo, takže jsem hledal bankomat.

Našel jsem jeden od Moneycorp (už ten název je strašný) a jakmile jsem do něj vložil svou kartu, tak se rozsvítila modrá windows obrazovka a bankomat se restartoval.

Jakmile naběhl vyzval mě k vložení karty.

Ale moje karta už vložená byla.

Našel jsem někoho z personálu letiště a ten mi poradil ať napíšu mail na podporu a že mi do 24 hodin odpoví... Nevěřil jsem vlastním očím a uším:)

Takže jsem si kartu zablokoval a volal do banky, ať mi pošlou novou.

Bohužel do zahraničí karty neposílají.

Takže jsem si u Equabank po návratu zrušil účet:)

Naštěstí jsem s sebou měl ještě druhou kartu Revolut, na kterou nedám dopustit a ta mě nakonec zachránila.

Start Svatojakubské cesty

Francouzské Camino začíná v malém městečku Saint-Jean-Pied-de-Port ve Francii na úpatí Pyrenejí.

Dorazil jsem sem z letiště Biarritz, které je vzdálené cca 90km.

Domluvil jsem si transport, který pobral dalších 7 poutníků.

Každopádně jsem neměl domluvené ubytování, bral jsem to trošku na lehkou váhu.

Ale jak to na Caminu bývá, takže všechno vždycky dobře dopadne. I když to nejdříve nevypadá úplně dobře:)

Paní v poutnické kanceláři obvolala pár ubytoven a našla mi poslední místečko v albergue u poutníka jménem Erik.

Ráno jsem se vydal na, pro mě dlouhou, cestu přes Pyreneje.

Bylo to pár hodin do kopce a navíc foukal extrémní vítr.

Ale zvládl jsem to.

Došel jsem do kláštera pro několik stovek poutníků a odpadl:)

Další den jsem pokračoval a musel jsem hodně odpočívat, protože jsem měl 10 kilo na zádech a navíc jsem nebyl zvyklý chodit.

Třetí den jsem měl velkou krizi, kdy jsem přišel na ubytovnu a celé odpoledne proležel a spal pak jak dudek.

Potom to ale začínalo být lepší a moje tělo si začínalo zvykat.

Šel den za dnem a já měl v nohách více a více kilometrů.

Do Santiaga to bylo ale pořád více jak 500 km.

To, co jsem na začátku nečekal, že na Caminu vznikají opravdu silná pouta mezi poutníky.

Často se pak stává, že je velice těžké se s nimi na konci loučit.

Nakonec jsem se ale do cíle dostal:)

Na fotce jsem s compostelou, což je doklad o absolvování pouti.

Dostane ji každý poutník, který ujde více jak 100 kilometrů nebo ujede na kole více jak 200 kilometrů a dorazí do Santiaga de Compostela.

V roce 2016 se katedrála opravovala.

Po 5 týdnech jsem tedy dorazil do Santiaga.

A dá se říct, že z toho vznikla závislost na celý život:)